The chapter provides a survey of some clustering methods relevant to the clustering document collections and, in consequence, Web data. We start with classical methods of cluster analysis which seem to be relevant in approaching to cluster Web data. The graph clustering is also described since its methods contribute significantly to clustering Web data. A use of artificial neural networks for clustering has the same motivation. Based on previously presented material, the core of the chapter provides an overview of approaches to clustering in the Web environment. Particularly, we focus on clustering web search results, in which clustering search engines arrange the search results into groups around a common theme. We conclude with some general considerations concerning the justification of so many clustering algorithms and their application in the Web environment.

Bakteriod je formální abstraktní hybridní systém, který ve své činnosti kombinuje výpočetní a nevýpočetní mechanizmy. Ukážeme, že v prostředí umělých molekul, nadanými jistými samoorganizačními schopnostmi, některé bakteroidy vykazují znaky minimálního života: jsou autonomní, replikují se a mají schopnost darwinovské evoluce. Návrh bakteroidů je inspirován představami současné molekulární biologie o dnes již neexistujících (či zatím neobjevených) formách protoživota.

V příspěvku budeme hledat výpočetní meze kognitivních a inteligentních systémů, a to jak biologických, tak i umělých a hybridních, které jsou kombinacích obou předchozích druhů. Společnou platformu poskytne komputacionalimus, tj. víra, že kognitivní resp. inteligentní procesy jsou v konečném důsledku výpočetními procesy. Ukážeme, že v principu mohou existovat kognitivní systémy, a dokonce i v praxi existují „zárodky“ takových systémů, které předčí svou výpočetní sílou výpočetní sílu Turingových strojů. Tyto výsledky naznačují, že tzv. Church-Turingovu tezi, hovořící o centrálním postavení Turingových strojů ve světě výpočtů a algoritmů, je třeba vidět v souvislosti s fyzikálními principy, které kognitivní systém při své činnosti využívá, a se způsobem, kterým systém komunikuje s okolím.